Jaroslav Ludvík Mikoláš

Raškovický rodák, který prožil větší část života ve Skalici, je mezi historiky a národopisci považován za ojedinělého badatele. Již před 1. světovou válkou shromažďoval dokumenty o kulturním, politickém i společenském životě na Těšínsku, věnoval se studiu archívních dokladů, navštěvoval staré hospodáře, aby zaznamenal postupně zanikající zvyky, obyčeje, staré způsoby hospodaření, vyprávění o salaších. Své vlastivědné a historické články  publikoval nejprve v časopise Bezkydské besedy, které založil krátce před vypuknutím 1. světové války s krejčím Antonínem Matulou, později v historických a regionálních časopisech (Slezský sborník, Radostná země, Těšínsko, Studie o Těšínsku). Rodným Raškovicím věnoval v roce 1912 Památník, poprvé popisující historické události, školské poměry, významné osobnosti a přírodní poměry v obci a jejím okolí.

Ačkoliv Jaroslav Ludvík Mikoláš žil po mnoho let v sousední Skalici, věnoval rodné obci velkou pozornost. Dokumentoval lidovou kulturu, zapisoval koledy, písně, zvyky, publikoval podrobnosti o feudální hospodářství a postavení poddaných frýdeckého panství. Proto se jeho práce historická a národopisná stala inspirací pro vybudování Památníku obce.