Narodil se 1. 3. 1876 v rodině raškovického truhláře a majitele pily a jako nejstarší syn měl tento podnik také převzít. Více než o obchodní záležitosti se však zajímal o řezbářství a otec jej dal do učení na odbornou dřevařskou školu ve Vrbně pod Pradědem.
Tím získal základy umělecké práce se dřevem. Posléze své dovednosti rozvíjel v pražské sochařské a řezbářské dílně Josefa Krejčíka. Touha po uplatnění na dráze umělecké, narazila na otcův nesouhlas, ale přesto začal studovat ve Vídni na umělecko-průmyslové škole a v roce 1904 absolvoval vídeňskou akademii výtvarných umění. „Jeho tvůrčí horlivost byla vyznamenána přiznáním speciální školní ceny a odměněna stříbrnou medailí jako cenou dvorní," uvedl v jeho absolventském diplomu jeho učitel Karl Kundmann. Medaile byla přitom nejvyšším vyznamenáním akademie, udělovaným jednou za tři roky.
Během studií se Skotnica stal mimo jiné autorem soch Historie a Pedagogika pro budovu místeckého gymnázia, pro místeckou spořitelnu vytvořil plastiky Pilnost a Spořivost. Jejich původní umístění je zachováno dodnes. K dalším jeho významným dílům patří například reliéfní práce „Oběť", zachycující smrt Jana Husa nebo sousoší „Obětování Izáka", jehož majitelem se stal Jan, hrabě z Harrachu.
Po ukončení studií hledal Josef Skotnica uplatnění doma, ale nakonec přijal místo profesora na odborné škole pro dřevařský průmysl v polském Zakopaném, kde vyučoval figurální řezbu. Tam se také oženil se spisovatelkou ze Starého Města u Frýdku Mářou Ostravickou-Moškořovou. Jeho osud pak ale poznamenalo rychle se rozvíjející revma a kostní tuberkulóza. Zemřel v říjnu 1920, ve věku 44 let v nemocnici Milosrdných bratří v Těšíně. K jeho dílu patří řada zajímavých dřevořezeb, reliéfů, plaket, bust a soch, z nichž některé jsou inspirovány také lidovou tvorbou a kulturou zdejšího kraje.
Přiblížení díla a života Josefa Skotnici, které je bezesporu pozoruhodné, můžete nalézt v Památníku Raškovic - stálé národopisné expozici historie obce a okolí.